Zlostné rozpravy, všech citů popravy

7. prosince 2010 v 19:45 | Domini *KJ
Mám vztek. Vztek ze sebe samotné. Zlobím se, protože jsem nedokázala dokonale zkrotit své zakázané pocity. Lásku. Jsem přece cynik, ne? Copak mě může ovládat něco tak hloupého, tak plochého, tak pomíjejícího, tak PITOMÉHO, jako jsou city? Jen těžko se s mými názory a myšlenkami někdo ztotožní. Ale na tvrdém sebeovládání a moci nad vlastním myšlením si zakládám .. Nedovolím, aby mě někdo držel v hrsti. Tedy .. nechtěla jsem dovolit. Odolávám, ale stále se mi vrací účty za moji chatrnou obranu. Jediná věc, která mě uklidňuje, je myšlenka pomíjivosti. Zní to jako ohromné klišé, ale právě v něm je ukryta největší pravda - čas vše vyléčí. Nic není napořád, a jak se říká: Sejde z očí, sejde z mysli. (A jen blázen věří na nesmysly. Lálálá ..) Zkrátka - vyhnala jsem ze sebe to snivé, ze světa nadšené dítě a nahradila jej racionálně uvažujícím androidem. Smutné? Možná. Tedy s největší určitostí ano. Ale já si zvyknu, vy si zvyknete, všichni si zvyknou. Pubertální neuváženost si hold vybrala svou daň. Ale dost už otáčení .. Minulost dělá z lidí mrzáky. A na to se já necítím. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mrowr mrowr | Web | 30. prosince 2010 v 17:20 | Reagovat

presne chapem ako sa citis!!!!

2 Adris Adris | Web | 8. ledna 2011 v 2:39 | Reagovat

..jak říkám já.. Nic není napořád! takže s klidnou hlavou se pouštím do všech věcí. a projev větší úctu k citům, rajče! :) nikdo by je neměl podceňovat, jsou totiž silnější, než my!

3 Krystof Krystof | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

máš pěkný blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.