Únor 2011

Stopangin, Septolete, Strepsils, STRES

2. února 2011 v 19:11 | Domini *KJ
Z fleku bych si mohla otevřít drogový stánek. /"Hej, chlape, mám pár gramů fakt kvalitního matroše, pojď to očmuchat!"/ Nebo všechny ty pilulky, vodičky, šumáky a medicíny začít do sebe pravidelně cpát a tím se postarat o nápravu mé dočasně zdemolované imunity. Šla bych na to však radši přírodnější cestou, vzpomínáte přece, jak vám jako malým dětem vždycky cpali různé ovoce? Raději bych snědla tucet mandarinek, tucet oranžových koulí plných radostně smějících se panáčků s nápisem "Jsem vitamín C, sněž mě.", napsaným přes jejich pracovní úbory. Zajímalo by mě, co by se se mnou, alergikem na citrusy, stalo, kdybych třeba týden nejedla nic jiného. Jen mandarinky. Mandarinky. Mandarinky. Spoustu mandarinek. (O dost méně mě však zajímá, že vás to nezajímá. Jdu si pro kapesník.)
Hm. Už asi pět minut od chvíle, co jsem dopsala první a dosud poslední odstavec, sedím a nevím. Dál? Nechystám se tu veřejně polemizovat o tom, proč sem vlastně ještě něco píšu, ačkoliv se musím přiznat, že to dělám alespoň ve svojí hlavě. 
I just noticed, that - nemám ráda zadané lidi. Páry. Milence. Dva zamilované hlupáky s hlavami v oblacích. Dvě kráčející nádoby naplněné až po okraj přerůžovělými srdíčky. Dva tupé výrazy, bezduchý úsměv a vrkání. FUJ. IDC, co si o mně řeknete. Přijde mi však, jako by mě mé zkušenosti připravily téměř o všechny city, které jsem měla. Nezbylo mi jich dost na to, abych dokázala tohle pobláznění smyslů i nadále chápat. Naopak - rozumím tomu čím dál míň. Hloupé.

Píšu tolik, ale říkám málo. Jak stupidní.