Březen 2011

Zwaffelen a jiné krásné výrazy (vygůglete to)

29. března 2011 v 3:03 | Domini *KJ
Tak teda prvně se neomlouvám, že jsem nenapsala poměrně dlouhou dobu, jelikož nemusím psát na blog, když nechci. To jen na úvod a zaplašení momentu trapnosti při zahájení nového článku.

Není zase tak úplně pravda, že Holandsko je zemí větrných mlýnů, tulipánů a dřeváků. Všichni vás tahali za nos, když vám tyhle průpovídky vykládali. Abych věci uvědla na pravou míru, musím podotknout:
  • Za celý svůj pobyt v zemi "pod úrovní moře" jsem na větrné mlýny narazila akorát při výpravě speciálně za těmito starobylými monstry. (Výlet to byl milý, nicméně příliš zdlouhavý, když vezmete v potaz fakt, že celodenní akce byla zaměřena na procházení se okolo velkého šišatého něčeho.) Bylo nám řečeno, že většina mlýnů už po delší dobu stejně není v provozu, takže dle mého se z této dominanty Holandska stal pouhý přežitek. Ale uctívejme mlýny dál, žeano.
  • Možná tulipány vyváží do celého světa, avšak musí je pěstovat v nějakých přísně tajných a střežených specializovaných pěstírnách, protože jsem neviděla nikde ani jeden zpropadený tulipán, ať už jsem se snažila sebevíc.
  • No a s dřeváky se to má takto - jsou jednoduše pasé. Najdete je snad všude, hlavně ve formě suvenýrů - i já jsem jedny dostala, v mini verzi jako přívěšek na kdovíco, od mé hostitelské rodiny. (Avšak nikdy jsem si nevšimla, že by je někdo kupoval, hmm.) Když jsem se ptala Didiho ( - to je "můj" Holanďan, parťák ze školního výměnného pobytu, šestnáctileté milé a srandovní kuřátko), jestli je vůbec ještě někdo nosí, nastala velká rodinná debata, samozřejmě v holandštině (ne, opravdu jsem se neúčastnila). Všichni členové rodiny byli do tématu doslova zapálení, zbylo mi jen odhadovat, co kdo zrovna říká. Kdo kdy slyšel někdy jejich jazyk, určitě sdílí mé pobavení. Je to jak Benátky .. No, abych to nějak ukončila, dostalo se mi této odpovědi: Ne. Takže to je celá dřeváková aféra.
Mnohem typičtější je pro sýrožrouty jízda na kole. Nebylo neobvyklé narazit na skupinku studentů jedoucí poslušně ráno do školy po cyklostezce. Opravdu ojedinělý pohled pro běžného občana České republiky, kde jsou cyklisti v jisté menšině. Těch děcek tam byly desítky, tvořily jeden obrovský chumel vkusně oblečených mladých lidí jedoucích do svých ústavů pro další dávku nových vědomostí. Pozoruhodné, říkala jsem si v den první, pak se to i pro mě stala rutina.

A teď uteču od tématu 'Holandsko' a nikoho to nebude překvapovat.
Vlastně ne, ještě sem dám jednu fotku. Jsem na ní já - a teď hlasité ovace, mí drazí přátelé - ano, ano, přesně tak - a je taktéž z Hollandu. (Pro zajímavost: Je tu někdo, kdo si mě pamatuje ze 'starých dob' - a jak jsem vypadala dřív?)



Chytla jsem "jarní vlnu" či jak to nazvat. Mám chuť tvořit, měnit, zkrátka donutit věci, aby se vyvíjely novou, svěží cestou. Dejte mi obrovské plátno a já ho celé pomaluju, vytvořím něco. Něco. Chci vidět květiny, modrou oblohu, cítit svěží vánek, paprsky slunce na mé pokožce, chci si to vykračovat po cestě s pozitivní hudbou v uších, chci číst knihy s dobrou myšlenkou, dívat se na staré černobílé filmy z prostředí romantické Paříže, chci si uvařit dobré těstoviny v prosluněný sobotní den, nakoupit si nové, neotřelé věci do mého šatníku a prostě se jen tak usmívat.

Někdy mají věci jediný smysl, a to ten, že žádný jednoduše nemají.