Mám chuť si udělat hezké sobotní ráno jen podle svých představ. Půl deváté, sluneční paprsky, vzduch ještě svěží po relativně studené noci. Sednout si na terasu, dívat se do zahrady, popíjet vanilkovou kávu z mého hrnku Starbucks a ukusovat máslový croissant. Jen tak se na chvíli doopravdy zastavit, otevřít oči, plně si uvědomit všech svých pět smyslů a snažit se je co nejvíce využít. Vidět krásu nově probuzeného dne, cítit vůni čerstvé kávy a na své kůži dotyky jemných ranních paprsků slunce, ukousnout si kus čerstvého pečiva a zaposlouchat se do melodie švitořícího ptactva. A po tom všem na malou chvíli zavřít oči a uvědomit si, jak je život občas krásný, když se opravdu snažíme ho krásným vidět. Zkusit se ponořit do své momentální dimenze plné požitků. Zapomenout aspoň na chvíli na všechny životní trable. Jen tak si zabruslit do těch nejkouzelnějších koutů své fantazie a snažit se z nich vytěžit maximum.
Můžete o tom číst a říkat si, jaký je to blábol. Když o tom budete přemýšlet, začne se vám to líbit. A když to zkusíte, už nebudete chtít žít jinak.
Wake |
Děkuju mnohokrát , posílám taktéž pozdravy do města mě neznámého , tobě známého ! :) ( Možná bych neměla zas tak myslet nad zajímavou skladbou věty , uh . )
Ach , kdybych nebyla nemocná , tu kávu bych si dala a o croissantu nemluvím ! ( což vlastně můžu učinit i za nemoci ).
Jinak četla jsem nějaký tvůj článek o Holandsku . Závidím , že jsi tam byla , do takovýchto zemí mě to láká . A ta fotka je výborná ! :)